Tento u nás vyučovaný systém nelze chápat jako tradiční původní čínské bojové umění, nýbrž jako směsicí různých technik a stylu, které studoval, od různých mistrů, jeho dosud žijící tvůrce si-fu Tse Tjero Khan, nizozemské občanské jméno Prof. Dr. Gerald K. MEIJERS. Své poznatky a zkušenosti shrnul do systému, který ve světě šířili jeho žáci pod názvy: Chan Shaolin Si a Chan Shaolim Si, Ch´an Shaolin-Si Tao, Shaolin Karate, Shaolim Kenpo… Systém má hluboké kořeny v asijských bojových systémech ale je přizpůsoben mentalitě a fyzickým dispozicím lidí západního světa. Vychází s poznatků Si-fu Tse, že průměrně se tomuto výcviku na západě adept denně je schopen věnovat maximálně 2-4 hodiny. (Více v němčině na: Die Geschichte des Shaolin Kempo im www.argedon.de). Do naší republiky jej přinesl jeho žák, si-fu Klaus Poestges, který od roku 1986 na pozvání si-fu Pavla Trošáka (v současnosti 9. Dan/Toan) jezdil tento styl k nám neoficiálně, vzhledem k tehdejšímu režimu, vyučovat.

Jádrem výuky v CHAN SHAOLIN SI je forma (taolu, kata) „Velkého draka“ jenž se skládá z devíti částí s celkem 248 pohybů imitujících pohyby tohoto mystického tvora. Vzhledem k její délce a pestrosti technik, měkkých i tvrdých částí, tvoří matrici poskytující možnost adeptovi osvojit si a zdokonalovat jednotlivé techniky úderů, kopů, bloků a přesunů, tak i jejich kombinace. U pokročilých cvičenců slouží jako „meditace v pohybu“, kdy pomocí ní vyjadřuje „svého draka“ ve svém nitru. Proto nikdy neuvidíte tuto formu zacvičenou identicky (jako např. v karate).

Tradiční „klášterní“ umění sebeobrany se zde vyučuje pomocí „18 cvičení s partnerem“ zvaných „POKKECKS“ což volně v překladu znamená – „dokonalý úder“. V této části se adept učí aplikovat kombinace technik tradičních stylů kung fu v sebeobranných situacích s důrazem na přesné zasažení vitálních bodů dále zdokonaluje načasování, odhad bojové vzdálenosti, schopnost zasáhnout citlivá místa, rozvíjí se motorika a koordinace, dochází k otužování úderových ploch a citlivých míst na těle.

Další významnou součástí výcviku je „18 dechových cvičení“ na principu izometrického napínání svalů spojeného se správnou technikou dýchání a koncentrace. Jedná se o metodu „čchi-kungu“, kdy cvičenec při nádechu vede „čchi“ do „tan tchien“ (spodní část břicha) a následně ji při výdechu vede do příslušné úderové plochy v dané pozici. Toto cvičení zlepšuje činnost plic a zároveň je čistí, upravuje krevní oběh, zvyšuje schopnost koncentrace, posiluje svaly, zlepšuje energetický potenciál čchi…

Součástí výcviku a následně i zkoušky na technické stupně jsou kromě dovednosti výše jmenovaných i nácviky kombinací bojových technik, drily a nácviky řešení sebeobranných situací se zbraní i beze zbraně.